Manželství podle Popelky

Možná, že jste to netušili, stejně jako já, ale v Bibli se píše i o Popelce. A dokonce je jí věnována celá kniha, ve které hraje hlavní roli. O jakou knihu se jedná? No přece o Píseň písní.

Nicméně na rozdíl od české Popelky není umouněná od popela, ale tmavší pleť má z „otročení“ na vinici, na kterou ji její sourozenci posílali pracovat. Tato Popelka v onom příběhu prochází také trápením, až si ji vyhlédne princ. Jenomže nekončí tak, jako ta filmová, kde od té doby spolu žili šťastně až do smrti. V této knize příběh pokračuje již ve dvou, ale pochybnosti a problémy i nadále se tu objevují i v jejich společném manželském životě.

Kniha začíná svatebním obřadem a pokračuje až na líbánky oněch dvou lidí. Ale co se děje, když opouštějí svatební síň? Popelka začíná mít pochybnosti, pochybnosti o sobě, které si ze své minulosti přináší i do tohoto manželského vztahu. Jsou tu různé mindráky, pochyby o své postavě, pleti, a i vnitřní bolesti (8,8-10).

1,6-7 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

Taková práce na vinici je opravdu náročná (Iz 5,1-2).

Jak si Popelka počíná v čerstvém manželském vztahu?

1. Závazek (v 6)

Na začátku je potřeba závazek, neboť to vyžaduje velké úsilí. A čím větší bolest, tím větší i práce. Ale intimita a duševní porozumění mezi dvěma prostě nepadá z nebe, dá to hodně práce.

2. Odvaha (v 7-8)

Novomanželský život začal, a tak naše Popelka se snaží trávit čas se svým milým. A kde jinde ho nalezne než tam, kde pracuje. Jenomže jak ji radí? Aby se vrátila „zpátky“ – do zdroje své bolesti. Musela se cítit asi velmi nepohodlně jeho odpovědí – jít na pole a mezi pastýře, mezi kterými se asi necítila moc příjemně. Aby mohla být s ním, tak se musí vrátit zpátky ke zdroji své bolesti a zranění? Jak to musí být pro ni těžké!

Závazek jenom nestačí pro to, aby manželství fungovalo, chce to i odvahu. Protože jít zpátky ke zdroji zranění je velmi těžké.

Závazek bez odvahy je jako setrvávat v manželství jen kvůli dětem, ale s odvahou se ze závazku stává výzva projít spolu všechny problémy a všechno, co se mezi ty dva postaví. Bez odvahy se nedá vypořádat s minulostí. Popelka musela jít ke zdroji svého trápení, bolesti, ale ona se odhodlala a to vyžaduje i odvahu.

3. Oslava (v 9-11)

Její milý pak k ní mluví slova povzbuzení a oslavy. Přirovnává ji ke klisně vozu faraónova. Jak takové spřežení vypadá? Je celé osázené diamanty a vším možným, ve vší vojenské mašinérii je prostě jedinečné. Ona pro něj je ta jediná, ona vyčnívá ze všech.

4. Přesvědčení (v 12-17)

Přestože toho spolu v manželství projdete hodně, od závazku u oltáře, odvahou projít spoustou problémů až po pěkné chvíle spolu, tak určitě jednou se dostaví situace, kdy možná uděláte nějakou pitomost, nebo ten druhý, která pak vyústí v další hloupost, kdy vám najednou třeba partner bude vyčítat něco, co je třeba už 15 let staré. A najednou si uvědomíte, jako byste se nikam v tom manželství neposunuli a zase se opakují stejné situace. A začnete pochybovat, jestli to vůbec má smysl.

Závazek v tu chvíli nebude dost platný, protože závazek jste drželi celých 15 let, odvaha a pěkné chvíle taky moc ne, protože jako by se motáte v kruhu. V tento moment si lidé v dnešní době spíše říkají, že když to nejde, tak nejlepší bude se rozejít. Ospravedlňují si to ještě tím, že si říkají – no vždyť jsem zkoušel všechno a nic nepomáhá, závazek po 15 let, odvahu řešit problémy, mluvit na ni pěkně a vůbec nic nezabírá, tak má to vůbec smysl?

A jak odpovídá tato naše dvojice? Ano, má to smysl. Jsou přesvědčeni o tom, že neukončí vztah tak, jak jiní lidé ze světa. Ve své odpovědi (v 16-17) narážejí na své zelené lože a pevné trámy domy.

Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň. Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

Jejich odpověď je kulturní narážkou na praktiky Kanánců – kteří smilnili pod každým zeleným stromem (Deut 12,2 ; Jer,2,20; Jer 3,6-10). Jejich odpověď je přesvědčení nechat svoje manželské lože neposkvrněné.

5. Klid (2,1)

2,1: Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.

Popelka se zde přirovnává ke kvítku šáronskému. Je vidět, že sebe již vidí daleko lépe, má pozitivní obraz sebe samé, než o sobě dříve přemýšlela, ale ještě to není úplně ono. Skutečnost je taková, že takových kvítků je mnoho a ona si připadá jako jedna z mnoha. Ví, že je pěkná, není přecitlivělá, ale je rozumná a milá – jako lilie. Je v klidu.

Pokud naberete přesvědčení, že vytrváte v manželském svazku, tak je potřeba si ho uchovat, protože je lehké ho ztratit. Je důležité zůstat v klidu, být emočně stabilní.

6. Náprava (2,2)

2,2: Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.

Její milý ji ale odpovídá, že není jen kvítek šáronský, ale lilie mezi trním – tak úžasná je. Jsou to jeho slova nápravy a on ji i zároveň vyjadřuje, že je pro něj ta jediná a jen ji miluje, je pro něj lotosový květ.

Abychom se mohli vyrovnat s minulostí a bolestmi, tak musíme dovolit svým blízkým mluvit slova nápravy a ujištění do našich životů. Zůstat v klidu a vyslechnout si je, je totiž snadné sklouznout na opačnou stranu. Je potřeba naslouchat pravdě.