Některé poznání je těžko stravitelné

Jednou jsem na Internetu narazil na jeden pěkný a úsměvný příběh ze života Corrie ten Boom, ještě když byla malou holčičkou.

Tento příběh se váže k tématu otcovství, neboť v něm vystupuje její otec Caspar ten Boom, který pracoval jako hodinář, který vyráběl a opravoval hodinky, ale také prodával hodinky vyrobené někým jiným. Jeho zaměstnání občas vyžadovalo cestování vlakem ze svého bydliště v Haarlemu do většího města Amsterdamu, kde získával hodinky a náhradní díly. Na této své cestě brával svou dceru Corrie s sebou a jí se to velmi líbilo ho doprovázet, protože se ho mohla vždycky zeptat úplně na cokoliv a dostala upřímnou a moudrou odpověď.

Ve svém díle Útočiště si vzpomíná na jednu takovou konverzaci s otcem, když se jednou vraceli z Amsterdamu, bylo to někdy v roce 1902 nebo 1903.

Častokrát jsem používala zpáteční cestu domů, abych se mohla svého otce zeptat na věci, které mě trápily, neboť když jsem se na cokoliv zeptala doma, tak jsem ihned dostala odpověď od svých tet. Jednou, když mi bylo deset nebo jedenáct, zeptala jsem se otce na jednu báseň, kterou jsme četli ve škole minulou zimu. V básni vystupoval jeden mladík a na jednom místě byla zmínka o sexuálním hříchu. Byla jsem příliš nesmělá, abych se zeptala učitelky, co se tím myslí a má máma se začervenala, když jsem to s ní probírala. V tom čase se totiž ještě vůbec nemluvilo o sexu, dokonce ani doma.

Takže daný verš mi utkvěl v hlavě, nemohla jsem přijít na to, co to mohlo znamenat. Jednou jsem se posadila ke svému otci v kupé a najednou jsem se ho zeptala: "Tati, co je to sexuální hřích?"

Otočil se na mě, tak jak to vždycky dělával, když odpovídal na mou otázku, ale k mému překvapení nic neřekl. Nakonec vstal, sundal své cestovní zavazadlo z police nad sedadlem a položil jej na podlahu.

A zeptal se mě: "Corrie, vzala bys to z vlaku?"

Postavila jsem se a pokoušela se s tím škubnout, bylo to plné hodinek a náhradních dílů, které můj otec toho rána nakoupil.

Odpověděla jsem: "Je to příliš těžké."

"Ano," odpověděl. "A byl bych velmi špatný otec, kdybych chtěl po tobě, abys takový náklad nesla. Stejné je to s poznáním, Corrie, některé poznání je příliš obtížné pro děti. Když povyrosteš a staneš se silnější, tak pak to můžeš unést. Ale teď mi musíš důvěřovat, že to ponesu za tebe"

A já jsem byla spokojená. Více než spokojená - v úžasném pokoji. Byla na to odpověď a na všechny mé těžké otázky, od teď  jsem se spokojila s tím, že je odevzdám otci.

Bůh je tajemný nejen proto, že je Bůh, ale protože my jsme děti. A v jeho lásce je naše dětství chráněno. Měli bychom se dívat jak na dětství, tak i na Boží tajemství jako na zdroj údivu a dokonce i úlevy, je zde Hrnčíř a my jsme jeho nádobami. V odevzdání Otcovi jsou odpovědi na vše.